ŽIVOT (střet světa aneb důležitý okamžik v mém životě)
Nejdůležitější okamžik života člověka jest, když začne žít, jelikož bez začátku by nebyl průběh, ani konec. Ačkoli se to může zdáti dostatečně jednoznačné, není. Otázka (jedna z otázek) zní „Kdy začne člověk žít, jak definovat život?“
Z hlediska mého života, jakožto “života schopného“ jedince, můj život začal tehdy, kdy jsem se poprvé nadechla a potvrdila, že budu schopna fungovat. Tedy bychom došli k tomu, jak mnoho lidí před námi, že organismus začíná žít tehdy, kdy u něj začnou fungovat tělesné procesy, látková výměna, funkce.
Mohli bychom se ale také přenésti do utopičtějšího a retrospektivnějšího stylu myšlení. Můj život tedy začal třeba tehdy, kdy pohlavní buňky mých rodičů splynuly, kdy “vítězná“ buňka začala vést nad ostatními, kdy můj táta potkal mámu, kdy má máma a táta byli důsledkem předchozích vztahů, lidí, stavů, historie…
Věříte na osud? Kdyby ano, moc by nám to ulehčilo práci, dalo by se říci, že můj život prostě je, a hotovo. Ale, za předpokladu, že vše se děje z nějakého důvodu, jelikož když již strojíme nějakou věc, posloupnost, tak nás to má někam dovésti, nastává otázka: „Proč mi někdo, a kdo, dal život. Proč zde sedím zrovna já, proč zde vůbec sedím?“. Mám obavy, že na tuto otázku nenalezneme odpověď.
Co je nemožné je možné, co je možné je nemožné. Když by člověk ve středověku vyšel před lid s názorem, že Země jako geoid, obíhá kol Slunce a řítí se bezmezným vesmírem (informace dle dnešní vědy, dostupné obecné společnosti), byl by obviněn z kacířství a odstraněn, protože by jeho tvrzení neodpovídalo očím, uším a ústům tehdejších vůdců. Když by tedy dnes člověk zjistil, oč tu běží, byl by odstraněn? (Pokus o vtip…, krutý vtip a tvrdá realita.)
Dovolte mi věnovat poslední článek smrti. Jak jest uvedeno již v úvodu, vše musí skončit. Dle dočasné vědy a informací – kdo žije, zemře. Krutá realita, vysvobození. Názor “osobní“, lid, mrtvý. Vše co je, a jak to známe, jednou nalezne konce, nezáleže na tom, kde hledá, jak se brání. Zemře.
Život po smrti -
To be continued.
Valerie Obšelová
21. 2. 2020