CO VŠECHNO UMÍ PODZIM (olympiáda v čj)
Přišli jste domů. Uvaříte si čaj do svého oblíbeného hrníčku a zadíváte se z okna.
Venku je zima, přišla 'doba šálová'. Šedivé mraky se na nebi honí se svými druhy a sem tam je z toho pláč. Ve vzduchu je cítit brek nebeských bytostí. Už zase bude pršet. Ale Vám to nevadí, Vy máte zvuk kapek dopadajících a tříštících se o sklo okna a studenou silnici rádi, uklidňuje Vás. Tu a tam zavane lehký vánek a pohne s nehybně ležícím zahnědlým listím pod stromy. Listím, které bylo vždy tak vesele zbarvené a teď tak bez života. Jediným jeho úkolem je jen shnít pošlapané u silnic.
Nevidíte vlaštovku. Všude byl hluk, sestry na ni volaly ať letí, že skupina před nimi je již skoro za městem, že to nestihnou, ztratí se! Všude hluk jedoucích aut, voda prýští ze zakalených kaluží, vše se hýbe, zmatek, svět se točí a najednou - klid.
Druhým úkolem tohoto listí jest skrýt těla mrtvých ptáků, vlaštovek, které se nestihly odstěhovat ze svého bydliště dříve, než tato spoušť nastala.
Otevřete okno, chcete tomu být blíž. Vítr, který hýbe s tenkými pahýly stromů Vám rozechvívá vlasy. Cítíte čerstvý vzduch, hnilobu tohoto světa, slyšíte hukot blížících se aut, klidné nádherné ptáky, kteří přestávají zpívat, tlukot svého srdce.
Zima vám prochází celým tělem. Usínáte. Okolím zní klid. Pomalu ubývající slunce Vám svítí do očí. Jeho natažené ruce vonící po růži Vám učarovaly.
První kapka dopadla. Čaj Vám vychladl.
Valeria Werther Obšelová
13.-15. 12. 2019
Jako Absinth.
Pije se pomalu, s cukříkem na lžičce.
A je hořký.
Poprav/d/ě na tuto slohovku jsem ...mám ji "rád".
Je dost hnusná i na mne, nemusí tak znít, ale je tak napsaná.
😨🤮🩸🥀⚰️☠️
Valeria Werther Obšelová
8. 8. 2020