Reklamní sdělení
ONE LOVE - ONE GODhttps://www.jinedimenze.netZábava i poučení z jiných dimenzí. Povídky, příběhy, knihy, hudba, láska a mnoho dalšího...
Dobrokrok z. s., správným směremhttps://www.dobrokrok.czDali jsme si za cíl pomáhat zvířatům a seniorům. Pomáhat můžete i vy, třeba nákupem Dobromisky.
Hračky Modely Stavebnicehttps://www.domovshop.czProdej dřevěných hraček, stavebnic, sběratelských modelů, nábytkového kování a domácích potřeb.

VÝLET

Přišel jsem domů, maminka seděla v kuchyni a plakala nad naším kufrem. Zeptal jsem se jí, proč pláče, odpověděla mi jen, že jedeme na velký výlet, a ať do kuchyně přinesu svoje oblečení a nejmilejší hračku. Šel jsem tedy do svého pokoje a přinesl jsem svého malého dřevěného hnědáčka, kterého mi k narozeninám vyřezal ze dřeva tatínek, měl jsem ho moc rád, rád jsem si s ním hrál, měl i kolečka a jezdil po podlaze. Ke koníčkovi jsem přidal i dvoje kalhoty, tři košile a dva páry ponožek, aby se neřeklo. Mezi tím už maminka chystala na večeři, při večeři maminka s tatínkem neřekli ani slovo, jen se na sebe mlčky dívali. Hned po večeři mě poslali do pokoje, že se ještě potřebují na něčem domluvit, zanesl jsem jim tedy svoje věci do kuchyně a uložil je pěkně do kufru, bylo mi divné, že si maminka bere svůj zlatý náhrdelník po babičce a svoji truhličku s prstýnkem na výlet, moc jsem to nepochopil, ale nechal jsem to být. V noci se maminka s tátou hádali, zaslechl jsem něco o odjezdu, asi ten výlet.

Ráno u snídaně k nám vtrhli cizí páni v uniformách, maminka vzala kufr a řekla mi, ať si obleču svůj kabát, že už odjíždíme. Jeli jsme spolu s našimi sousedy a  kufry v nevelkém přívěsu auta. Cestování autem mám rád, díval jsem se na cestu škvírami mezi prkny, za námi jeli asi tak dvě další auta, jeli jsme celkem dlouho, dojeli jsme na nádraží. Tam nás vyvedli z aut a maminka a tatínek něco řešili s nějakým pánem, ale asi jim něco zamítl. Za chvíli přijel vlak, měl asi tak deset vagónů nahnali nás do jednoho z nich a tatínka odvedli jinam. Jeli jsme dlouho a polovinu cesty bylo slyšet hlasy lidí, jak volají o vodu, o chléb, o pomoc. To byl ten okamžik, kdy jsem pochopil, že je na tomto výletu něco špatně, a ten okamžik, kdy se maminka vyděsila. Podíval jsem se na ni nechápavým pohledem, maminka mě pohladila po tváři a řekla "Neboj, to bude v pořádku." Po tom, co to dořekla jí ale vytryskly z očí slzy a rozplakala se.

Když jsme dojeli, páni v uniformách nás vyhnali z vlaku. 

A to je okamžik, kdy jsem svoji maminku viděl naposledy.

Valerie Obšelová
26. 2. 2018

pěkné 1