Reklamní sdělení
Celostní koučink Písekhttps://www.morionlight.comKoučink, kraniosakrální terapie, tkáňové soli, Bachovy esence, produkty Finclub
Kávovary Nový Jičínhttps://kavovary-nj.websnadno.czServis kávovarů, prodej kávovarů, prodej kávy
Česká národní asociace kempingu https://www.cnacc.euRádi cestujete, kempujete? S karavanem nebo bez, na tom nezáleží. My jsme otevření všem.

DŮM

Nikdy bych nevěřil, že se takové věci mohou stát, kdybych se na vlastní oči nepřesvědčil, že to, co za těmi dveřmi bylo, bylo skutečné. 

Jednou, když jsem se vrátil ze školy, na stole leželo strýčkovo parte. Rozbrečel jsem se. Strýčka jsem měl rád, byl to hodný člověk. Vždycky v létě jsem k němu jezdil na prázdniny. Měl psa Tobyho, velký dům a ještě větší zahradu. Jako dítě to pro mne bylo úžasné. Ten dům měl snad přes 8 místností. Jako malí jsme s kamarádem a Tobym "prolítali" celý dům. Celý dům až na jednu místnost, tu, do které jsme měli zakázáno. Strýček ji vždycky hlídal. Ještě si vzpomínám, jak vždycky na noc chodil kontrolovat, jestli jsou její dveře zamčené. Jako dítě mi lákala touha po tom, vědět co je za těmi dveřmi, ale vždy ve mě  převládl strach a nikdy jsem se neodvážil dotknout se jen jednoho z 10 zámků, které visely na těchto dveřích. 

Postupem času jsem se ale se strýčkem vidíval čím dál tím méně a od té doby co jsme se odstěhovali z města jsem ho už neviděl vůbec a na místnost zapomněl. 

Až teď, po strýčkově smrti, co jsem jeho dům zdědil, jsem se rozhodl ten dům znovu navštívit. 

Trvalo mi to hodinu, než jsem dojel do města a pak už jen chvíli ke strýčkově domu. Nic se tady nezměnilo, všechno to tady vypadalo úplně stejně jak si to vybavuji z mých 10ti let. 

Už ani nevím proč mě napadlo přespat u Těch dveří a proč se mi to zdálo jako dobrý nápad.

Vytáhl jsem si z kufru auta spacák a vedle sebe si dal svůj budík. Usnul jsem celkem rychle, ale vzbudil jsem se s hrozným pocitem. Zdálo se mi o tom, že zámky ze dveří zmizely a dveře byly pootevřené. Něco zpoza nich vyšlo, zářily tomu oči a začalo mě to trhat na kusy. Z posledních sil jsem se podíval na budík, ukazoval 00:48. Něco cinklo, otevřel jsem oči a uslyšel skřípání dveří. Slepě jsem vyběhl proti otevírajícím se dveřím a prudce je zabouchl. Podíval jsem se na hodiny a zděšením jsem ani nedýchal, čas na nich se právě přeměnil ze 00:48 na 00:49.

Do čtvrt hodiny jsem již odjížděl z města. Do toho domu už se nikdy nevrátím.

Valerie Obšelová
2. dubna 2018